Možná se může někomu zdát název článku příliš osobní, ale vůbec tu nejde o osobní rovinu. Jde tu o způsob, kterým současné vedení Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP) v čele s Václavem Krásou prezentuje zdravotně postižené. Tento způsob mnohým postiženým velmi vadí.
Kdo nezná někoho ze zdravotně postižených osob ve svém okolí osobně, a nemá tak možnost zjistit, jak tito lidé doopravdy žijí, může z informací z veřejných médií lehce nabýt dojmu, že jsme jen „vyžírkové“, kteří stále jen natahují ruku vůči státu a požadují dávky, důchody, výhody a jiné, aniž bychom sami pro sebe cokoliv udělali. Václav Krása při každé příležitosti přesvědčuje národ, že vláda vlastně pro zdravotně postižené nic nedělá, pouze jim škodí a omezuje jim prostor k životu. NRZP se přihlásila k iniciativě „Stop vládě!“ a účastní se všech možných odborářských a protivládních demonstrací. Zároveň se ale představitelé NRZP zlobí, že s nimi členové vlády málo diskutují. Proč asi?
Myslím, že takovýto postoj je velmi špatný a moc nám škodí. Samozřejmě, že ve vládních reformách, ať už té sociální, či zdravotní, jsou věci, se kterými nelze souhlasit, a je třeba usilovat o jejich změnu. Pokud ale NRZP už více než rok nedělá nic jiného, než bojuje proti tzv. sKartám, a to často velmi populistickými způsoby, a zcela opomíjí další problémy, není to správné.
Nechci však jen kritizovat, to je příliš jednoduché a laciné. Myslím, že reprezentanti zdravotně postižených lidí by měli být osoby, které nejsou spojeny s žádnou politickou stranou, a ani by se neměli snažit NRZP do područí jakékoliv strany dostat. Měli by vystupovat zcela nezávisle a bránit pouze zájmy zdravotně postižených. Kromě kritiky by měli přinášet především pozitivní témata a utvářet pozitivní mínění o postižených lidech ve společnosti. Vždyť kolem nás žije mnoho lidí s těžkým hendikepem, kteří se i přes své omezení dokázali ve svém oboru prosadit lépe, než mnozí jejich zdraví kolegové.
Žijeme v demokratické společnosti, kde zdravotně postižení mají stejná práva a povinnosti, jako zdraví lidé. To je správné a důležité. Nejde nám přece o soucit, ale o rovné podmínky. Neměli bychom zapomínat na to, že v dobách, na kterou někteří stále s nostalgií vzpomínají, tomu tak zdaleka nebylo. I když má naše demokracie mnoho vad na kráse, je tím nejlepším, co si můžeme přát. A to i přesto, že nám stát sníží příspěvek na mobilitu, nebo hned na první pokus nedostaneme invalidní důchod. Každý z nás by se měl především snažit osobně se přičinit o to (pokud to samozřejmě zdravotní stav dovolí), aby se měl co nejlépe. Spoléhat se pouze na státní kasu (nebo pana Krásu) je cesta do pekel.
Mgr. Michal Šimůnek, předseda Společnosti C-M-T
(Článek je osobním názorem autora.)
