Mgr. Michaela Marksová
ministryně práce a sociálních věcí ČR
Na Poříčním právu 1/376 128 01 Praha 2
Praha 2014-06-17
Vážená paní ministryně,
obracím se na Vás jménem zdravotně postižených osob s nemocí Charcot – Marie – Tooth, sdružených v občanském sdružení Společnost C-M-T, ale jistě i mnoha dalších, s důrazným protestem proti působení JUDr. Miroslava Mitlöhnera ve vědecké radě Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro sociální práci. Po seznámení se z jeho článkem „K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince“ v prvním letošním čísle Časopisu zdravotnického práva a bioetiky, vydávaném Ústavem státu a práva AV ČR, jsme pobouřeni a zhnuseni, a žádáme Vás o zaujetí zásadního stanoviska v celé věci. Je pro nás nepochopitelné, že člověk, působící v odborné funkci na MPSV a je též ředitelem Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové, zastává takto zvrácené názory, ne nepodobné nacistické ideologii, a volá po státem řízené euthanasii zdravotně postižených novorozenců.
Pokud autor textu hovoří o těžce malformovaných jedincích, má na mysli „jedince s natolik výraznými fyzickými anomáliemi, že vylučují splnit ty role, které charakterizují každého člověka jako lidskou osobnost“. Narozené i ještě nenarozené děti s těžkým fyzickým postižením jsou pro něj jednoduše zrůdami, které po narození nežijí, ale vegetují. Autor, vycházejíce z ideálů zdravého těla a ducha, předpokládá, že dítě s těžkým fyzickým postižením je postiženo i mentálně a není tedy schopno „reflektovat na svůj život a existenci“. Těžké fyzické postižení dětí je pro něj problémem natolik závažným, že je třeba jej radikálně řešit. „Nemá přece smysl prodlužovat život novorozence, který přišel na svět jako monstrum.“ Jak toho chce dosáhnout? „Lékař, vedoucí porod těžce malformovaného jedince, by měl být oprávněn o dalším postupu rozhodnout sám nebo po konzultaci s vedoucím pracoviště či specialistou z oboru pediatrie, avšak zásadně bez vyjádření či stanoviska matky či rodičů… Nelze ztrácet ze zřetele psychický stav rodičky takovéhoto těžce malformovaného jedince, která se spíše vyrovná se sdělením o narození mrtvého těžce malformovaného jedince, než se zprávou o narození takovéhoto jedince, který však žije bez šance na sebemenší změnu k lepšímu.“ Smrt z rukou lékaře, který se nemusí nikoho ptát, zda může zabíjet, by měla být legitimní. Jen je podle autora třeba, abychom připravili legislativní prostředí tak, aby lékař nebyl vrahem. Úkolem medicíny přece není „prodlužování nebo podporování čisté biologické existence jedince“, proto musíme podle autora překonat emocionální a etické zábrany a směřovat k zítřkům, kdy medicína bude v zájmu společnosti na zdravé populaci aktivně zabraňovat narození dětí s těžkým fyzickým postižením a ty, kterým v tom nezabrání, prostě odstraní po jejich narození.
Vážená paní ministryně,
jsme toho názoru, že výše uvedené názory nepatří do slušné společnosti, a čekáme na Vaše vyjádření. Domníváme se, že člověk, který dlouhodobě zastává uvedené postoje, nemůže ovlivňovat výuku a výchovu mladých pomáhajících odborníků a zastávat funkce vytvořené za účelem formovat, rozvíjet a kontrolovat specializované pomáhající obory v ČR.
Za výbor Společnosti C-M-T
Mgr. Michal Šimůnek, předseda
