V pátek 28.4.2016 se členové Společnosti C-M-T se svými rodinami a přáteli sešli na víkendovém setkání v hotelu Zlatá Hvězda v Třeboni. Třeboň je lázeňským a rekreačním městem a významnou památkovou a přírodní rezervací. Leží v Třeboňské pánvi na Zlaté stoce mezi rybníky Svět a Rožmberk. Ve městě jsou dvojí lázně: Bertiny lázně a Lázně Aurora. Sídlí zde podnik Rybářství Třeboň, největší rybářství v Evropě. Státní zámek je pátým největším areálem tohoto typu v Česku (po Pražském hradu, zámcích v Českém Krumlově a v Jaroměřicích nad Rokytnou, a po Lednicko-valtickém areálu). Bývalý augustiniánský klášter je perlou jihočeské gotiky. Krajina je chráněnou krajinnou oblastí Třeboňsko a Biosférickou rezervací UNESCO.
Sjížděli jsme se už od poledních hodin a ubytovávali se ve velmi pěkných pokojích. Dobrou náladu nám nezkazilo ani počasí, i když je pravda, že sněžení, mlha a déšť se našim setkáním zatím většinou vyhýbaly. Po ubytování jsme poobědvali a poté vyrazili na obhlídku města. Někteří měli to štěstí, že se vyfotili s kuchařem Zdeňkem Polreichem, kteří v jednom z hotelů natáčel svůj pořad Ano, šéfe! Déšť a především zima nás ale brzy zahnala zpět do hotelu na něco teplého. Po večeři dostali všichni přítomní, jak už se stalo skoro pravidlem, plné tašky sponzorských darů. Dík patří všem, kteří tyto dárky zajišťují. Večer jsme si příjemně popovídali v hotelové restauraci.
Po sobotní snídani jsme se vydali na exkurzi do pivovaru Regent, který se rokem založení 1379 řadí mezi nejstarší pivovary na světě. Většina dnešních budov pivovaru však pochází z druhé poloviny 19. století. Stojí v místech, kde nechal Petr Vok z Rožmberka vystavět na začátku 17. století zbrojnici. Ta byla zhruba o 100 let později přebudována na panský schwarzenberský pivovar, který byl postupem doby přestavován a rozšiřován až do nynější podoby. Do konce 2. světové války byl pivovar v majetku Schwarzenbergů, po znárodnění se stal součástí národního podniku Jihočeské pivovary. Od roku 2000 je v soukromých rukou akciové společnosti Bohemia Regent. Prohlídka pivovaru byla moc zajímavá a přes malé komplikace ji zvládli i naši 4 kamarádi na vozíku. Seznámili jsme se s jedinečnou schwarzenberskou architekturou, do které je pivovar zasazen, a podívali jsme se i do starobylých sklepů, kde třeboňské pivo zhruba 10 metrů pod zemí dozrává v ležáckých sudech při teplotě 5 až 6 o C. V dalším sklepení, nově zrekonstruovaném do podoby pivního baru s názvem Zbrojnice, jsme pak ochutnali nefiltrované a nepasterované pivo. Zcela čerstvé pivo, které takříkajíc „nevytáhlo paty“ ze sklepa. Po prohlídce jsme se vyfotili, zakoupili něco na památku a už jsme spěchali na oběd do hotelu.
Ani odpoledne jsme si nedopřáli odpočinku a i za nepříznivého počasí jsme vyrazili za poznáním. Nejprve jsme si prošli nádvoří třeboňského zámku a přilehlé zahrady. Na místě dnešního zámeckého areálu stával původně panský dvorec, postupně přestavěný na tvrz a později kamenný hrádek. Roku 1562 zachvátil město požár, který zasáhl i hrad. Vilém z Rožmberka proto nechal zbytky starých budov přestavět na renesanční zámek. Roku 1602 si Petr Vok z Rožmberka zvolil Třeboň za své sídelní město a centrum zbytku Rožmberského dominia. Další mocný rod, Schwarzenbergové, vlastnili Třeboň od roku 1660. Po válce byla pro zámek zavedena národní správa a v roce 1947 byl znárodněn. Státní zámek Třeboň, který je od roku 1958 národní kulturní památkou dnes spravuje Národní památkový ústav.
Naše další kroky vedly k rybníku Svět, který je 14. největším rybníkem v ČR. Po jeho hrázi jsme si pak udělali procházku k další památce zdejšího malebného kraje, k Schwarzenberské hrobce. Hrobka je postavena podle vzoru italského Campa Santa. Je to dvoupodlažní budova nad půdorysem pravidelného osmiúhelníku v novogotickém slohu s monumentálním dvouramenným schodištěm a předsunutou věží na severní straně. Schodiště vede ke vstupu do kaple Božského Vykupitele. Pod vstupem do kaple se nachází vstup do hrobky. Samotná hrobka se nachází pod hladinou rybníka Svět, a proto je kolem ní vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m. Má podle tehdejších předpisů vlastní vchod, malá neprůhledná okna a vnitřní cirkulaci vzduchu. V hrobce je také mramorový sarkofág. I když jsme pořádně vymrzli, výlet stál za to.
Po dobré večeři jsme ještě všichni chvíli poseděli, popili něco dobrého, sdělili si své zážitky a plánovali další setkání. Únava nás ale brzy zmohla.
Po nedělní snídani jsme se rozloučili a vydali se zpět domů. Příští setkání se bude v září konat v prostředí moravských vinic. Už se tam všichni moc těšíme. Takže na podzim na shledanou.
Michal Šimůnek
