Nevíte si rady, zda se můžete ucházet o práci, když pobíráte invalidní důchod? Tvrdí vám lékař, že když začnete jako osoba se zdravotním postižením pracovat, váš důchod bude snížen? Jste v práci nějakým způsobem omezen(a) jako osoba se zdravotním postižením? Na tyto a další otázky se vám pokusí přinést odpověď tento článek.
Kdo je OZP či OZZ
To, že máte nějaký zdravotní problém nebo dlouhodobé zdravotní potíže, ještě neznamená, že vás zaměstnavatel bude automaticky brát jako osobu se zdravotním postižením (OZP) nebo osobu se zdravotním znevýhodněním (OZZ). Takto přiznaný status je daný zákonem o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) a vyhláškou o přiznání invalidity (vyhláška č. 359/2009 Sb.) a je nutné si o něj zažádat. Podmínkou pro přiznání invalidity je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který trvá minimálně rok, a dochází k poklesu míry pracovní schopnosti. Pakliže nemáte přiznán status osoby se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním, na trhu práce je na vás nahlíženo jako na „běžného zdravého zaměstnance“ a zaměstnavatel na vaše zdravotní obtíže nemusí brát zřetel.
Invalidní důchodce může pracovat
V praxi se setkáváme s mnoha mýty, které kolem zaměstnávání osob se zdravotním postižením kolují mezi laickou i širokou odbornou veřejností. Jedním z nich je tvrzení, že „invalidní důchodce nemůže pracovat“. Není tomu tak. Člověk v I., II. i III. stupni invalidity si může bez omezení přivydělávat, jak uzná za vhodné, jestliže v jeho posudku o přiznání invalidity není určeno jinak. Případná pracovní omezení vyplývající z posudku České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) budou v textu dále představena, nicméně týkají se pouze omezené populace osob se zdravotním postižením.
Každý jsme originál
Neexistuje žádná právní úprava, která by osobám se zdravotním postižením zakazovala pracovat nebo omezovala možnost jejich přivýdělku. Zároveň není nikde stanovena limitní výše výdělečné činnosti pracujícího člověka. Je tedy na každém, jakým způsobem, za jakých podmínek a za jakou finanční odměnu bude pracovat. Obecně platí stejné pravidlo jako u intaktní populace, člověk by si měl najít takovou práci, která mu bude vyhovovat, bude v ní spokojen a bude moci uplatnit a rozvíjet svůj pracovní potenciál. Jedinci se zdravotním postižením musí ještě přihlížet ke svému zdravotnímu handicapu a najít si takové pracovní uplatnění, kde bude zdravotní postižení co nejméně limitující a dále nezhorší jejich zdravotní stav. V tomto směru jsme každý jedna velká individualita a máme svoje speciální potřeby. Proto neexistuje žádný správný návod, co by lidé s určitou diagnózou měli nebo neměli přednostně dělat. Každý jsme jiný a každý zvládáme jiné věci a jsme dobří v něčem jiném. Proto platí, že každý člověk se zdravotním postižením je zaměstnatelný, záleží pouze na typu práce, pracovních podmínkách, prostředí a jeho schopnostech.
Pracuj, jak chceš a můžeš
V české legislativě také nenalezneme žádnou formulaci o tom, že by invalidní důchodci mohli pracovat pouze na částečný nebo jinak časově omezený úvazek. Tento mýtus je spojován zejména s lidmi ve III. stupni invalidity. Není tomu tak. Naopak, často se stává, že například lidé se smyslovým postižením (těžké zrakové, sluchové, či pohybové) mají přiznán III. stupeň invalidity, přesto zcela běžně pracují na plný úvazek 40 hodin týdně bez větších komplikací. A naopak lidé s nižším stupněm invalidity (I. či II. stupeň) pracují s ohledem na svoji diagnózu raději na částečný pracovní úvazek. Nehraje proto roli stupeň zdravotního postižení a přiznaná míra invalidity, ale schopnost jedince s příslušnou diagnózou vykonávat daný typ práce v prostředí, které si sám zvolil a uzpůsobil svým potřebám. Je na každém, jaký typ úvazku si zvolí a dokáže odpracovat. Lidé se zdravotním postižením, jejichž diagnóza přináší například i vyšší míru unavitelnosti, jistě raději zvolí nižší hodinový úvazek, naopak pro jiné osoby bude standardní pracovní doba naprosto vyhovující. Jde opět o zcela individuální záležitost.
Upřesnění podmínek práce
Může se ovšem stát, že míra zdravotního postižení nedovoluje jedinci vykonávat práci v plném rozsahu nebo na plný úvazek. U takto závažných typů postižení může posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení vymezit podmínky, za nichž může jedinec pracovat, a v tomto případě je nezbytné, aby tyto podmínky dodržoval. Takové upřesnění se používá pouze u osob ve III. stupni invalidity a jde zejména o jejich možnost registrovat se na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení může být podmínka stanovena například takto:
- Práce za zcela mimořádných podmínek s časovým omezením 4/6 hodin denně (v tomto případě jedinec může odpracovat pouze 4/6 hodin za den).
- Práce za zcela mimořádných podmínek s využitím osobního asistenta na pracovišti (jedinec pracovat může za využití osobní asistence).
- Práce za zcela mimořádných podmínek pouze s využitím kompenzačních pomůcek (jedinec pracovat může, ale k práci potřebuje svoje specifické kompenzační pomůcky)
- Není schopen pracovat za zcela mimořádných podmínek (I v takovém případě jedinec vhodnou práci najít může, nicméně nemůže se registrovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, pouze jako zájemce o zaměstnání).
Závěrem lze říci, že člověk se zdravotním postižením může libovolně pracovat na místě, které si sám zvolí a uzpůsobí svým požadavkům. Vždy je ovšem třeba, aby dbal na svůj zdravotní stav, zdravotní a sociální limity a neohrožoval sebe ani okolí svým nedbalým jednáním.
Tereza Moravová (www.inspirante.cz)
