Kdo je „asistent sociální péče“ a jak může pomoci

V současné době mnoho lidí s han­dicapem naráží na nedostatek vhodných poskytovatelů sociálních služeb péče, a to především těch terénních v situaci, kdy chtějí plno­hodnotně žít ve svém přirozeném prostředí – doma, potřebují odlehčit svým pečujícím rodinným příslušní­kům anebo rodinu, která by zajistila péči, nemají. Ve společnosti se auto­maticky předpokládá (a vychází to z tradičního pojetí rodiny) vzájemná pomoc jednotlivým členům rodiny, nicméně příklady z praxe ukazují, že tuto péči je více než vhodné kom­binovat i s dalšími subjekty tak, aby nebyla pouze na bedrech rodiny či v nejhorším případě jedné konkrétní osoby.

Při kombinaci pečujících subjek­tů je zajištěna zastupitelnost a zá­roveň mohou mít pečující dostatek času také na sebe, na odpočinek či na vlastní seberealizaci. Tato „ideální varianta“ samozřejmě naráží na nedostatek finančních prostředků na zajištění péče (nevyhovující výše příspěvku na péči, absence jeho va­lorizace atp.) a na již výše uvedený nedostatek služeb a subjektů, které péči mohou zajistit.

Přesto si s vědomím všech výše uvedených „ale“ dovolím blíže po­psat možnost zajištění péče tzv. asis­tentem sociální péče, který může být právě tím, kdo např. odlehčí rodině či vhodně doplní registrovaného po­skytovatele sociálních služeb (v pří­padě terénní péče především osobní asistenci či pečovatelskou službu).

Asistentem sociální péče je po­dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. jiná fyzická osoba než osoba blízká, která tuto činnost nevykonává jako podnikatel. Záro­veň to není zaměstnanec registro­vané sociální služby, pod kterou by péči poskytoval (pozor, neplést tedy s osobním asistentem či asistent­kou, což je obvyklý název pro pozi­ci zaměstnance registrované služby osobní asistence).

Definice osoby blízké zde odkazu­je na občanský zákoník. Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravu­jícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se poklá­dají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osoba­mi blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

V praxi tedy asistentem sociální péče může být např. soused/ka, kamarád/ka, známý/á anebo třeba oso­ba nalezená prostřednictvím inzerá­tu či doporučená nějakou organizací apod. Asistent musí být starší 18 let a zdravotně způsobilý péči poskyto­vat, což se dokládá prohlášením. Pro pečující osobu blízkou i asistenta zá­roveň platí, že za zdravotně způ­sobilou osobu k poskytování pomoci se podle zákona nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vyda­ným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto po­moc poskytovat.

V praxi se tento statut od osoby blízké liší v povinnosti mít s osobou závislou na péči sepsanou smlouvu o poskytování pomoci, tuto smlouvu pak dokládá osoba žádající či již pobírající příspěvek na péči na přísluš­ný Úřad práce spolu s formulářem „Oznámení o poskytovateli pomoci“. Smlouva musí obsahovat tyto náleži­tosti: označení smluvních stran, roz­sah pomoci, místo a čas poskytová­ní pomoci a výše úhrady za pomoc.

Do smlouvy je určitě vhodné za­hrnout i povinnost asistenta sociál­ní péče nahlásit hospitalizaci osoby, o kterou pečuje, a její návrat z ne­mocnice, pokud toho není sama schopna, a to do osmi dnů, stejně tak pak případné úmrtí osoby.

Co se týká daňové povinnosti, u asi­stenta sociální péče je osvobozena od povinnosti zdaňování částka do maximální výše příspěvku na péči ve IV. stupni v úhrnu (tedy aktuálně do měsíční výše 19 200 Kč).

Příklad: Pokud by si asistent sociální péče přivydělával u dvou osob zá­vislých na péči a u každé na základě smlouvy s ní pobíral částku 11 000 Kč měsíčně, částku 2 800 Kč nad rámec zákonné hranice 19 200 Kč v součtu by již danit musel.

Pozor, tento limit ale neplatí pro oso­bu blízkou, v případě osoby blízké limit stanoven není.

Příklad: Pokud by dcera pečovala o své dva rodiče, každý by měl při­znán příspěvek na péči, zákon neřeší součet příspěvků a žádný limit, tzn. dcera nemusí tento příjem danit bez ohledu na jeho celkovou výši.

Co se týká zdravotního pojištění, je stát plátcem pojistného za osoby, které jsou závislé na péči jiné oso­by ve stupni II (středně těžká závis­lost), stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby a osoby pečující o osoby mladší 10 let, kte­ré jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost).

Co se týká důchodového pojištění, stát uznává asistentům sociální péče dobu péče jako tzv. náhradní dobu důchodového pojištění pro účely ná­roku na důchod. Náhradní doba dů­chodového pojištění se započítává pečujícím osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné oso­by ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká zá­vislost), stupni III (těžká závis­lost) nebo stupni IV (úplná závislost).

Krajská pobočka ÚP je povinna na základě žádosti asistentovi sociální péče vystavit potvrzení o posky­tované péči, a to pro výše uvedené účely, ale např. také pro účely žádos­ti o dávky pomoci v hmotné nouzi a dalšího případného finančního za­bezpečení pečující osoby.

Doba péče není náhradní dobou ne­mocenského pojištění, tzn. z titulu péče bohužel neplyne nárok na dáv­ky nemocenského pojištění (včet­ně peněžité pomoci v těhotenství a mateřství). Protože pečující není zaměstnanec, dále není zákonem nijak řešena např. dovolená peču­jící osoby a finanční náhrada za ni a případná náhrada škody na zdraví osoby, o kterou je pečováno či např. náhrada škody na kompenzační po­můcce, vybavení domácnosti atp., které může asistent osobě závislé na péči způsobit ať již úmyslně či ne­úmyslně. V této věci lze ale vychá­zet obecně z občanského zákoníku a doporučujeme si tyto věci upravit přímo ve smlouvě s asistentem so­ciální péče.

Nevýhodou je také fakt, že kvali­ta péče není nijak garantována (pro asistenta sociální péče neplatí stan­dardy kvality v sociálních službách).

Nespornou výhodou je „smluvní vol­nost podmínek“, zákon nestanovuje, že musíte mít hodinovou taxu a jak se úhrada bude přesně počítat. Asi­stenta sociální péče je tedy vhodné kombinovat s tradičním zajištěním péče sociálními službami a rodinou a doplnit tak vhodně například pravi­delné volnočasové aktivity, pracov­ní cesty či třeba výpadek běžného poskytovatele péče. Dojednat si lze kupříkladu jednorázovou celkovou úhradu za výlet/výjezd či si domlu­vit omezený počet hodin a zároveň v rámci výletu dát asistentovi např. i volno – což většinou není možné v případě, kdy péči na několik dní po sobě včetně nocí zajišťuje regis­trovaný poskytovatel sociální služby (např. osobní asistence).

A jak toho vhodného, spolehlivé­ho najít? Kromě běžné­ho inzerátu všemi možnými kanály včetně speciálních skupin na FB do­poručuji obrátit se také například na místní organizace poskytující péči a poptat osoby, se kterými je již po­zitivní zkušenost, dále pak organi­zace sdružující dobrovolníky anebo komunitu lidí s podobným handica­pem.

Lucie Marková, Můžeš